Nová budova ČVUT. Alena Šrámková navrhla "rozumný dům".

Základní fakta

Objekt: Sídlo Fakulty architektury, ČVUT v Praze
Použitá stavební chemie Ceresit: hloubková penetrace Ceresit CT 17,
tenkovrstvá lepicí malta Ceresit CM 16,
spárovací hmota Ceresit CE 43 Grand´Elit

Novou budovu otevřelo letos v únoru České vysoké učení technické v Praze. Podobu jí dal ateliér „první dámy české architektury“ Aleny Šrámkové a své sídlo tu našla Fakulta architektury. Byla vystavěna během osmnácti měsíců na pozemku v dejvickém kampusu v návaznosti na objekty Fakulty stavební, Studentského domu a Národní technické knihovny.

Umístění volně navazuje na dostavbu areálu vysokých škol podle návrhu architektů F. Čermáka a G. Paula z přelomu 50. a 60. let 20. století. Jejich záměrem tehdy bylo vytvořit volnou prostorovou kompozici objektů v zeleni, rozvíjející původní zastavovací plán Dejvic od profesora A. Engela z 20. let. Architektonický návrh ateliéru Šrámková architekti zvítězil v soutěži 35 týmů a vybrala jej komise složená z významných architektů.

Podle Aleny Šrámkové, kterou proslavila například budova ČKD v Praze na Můstku či odbavovací hala Hlavního nádraží, má nový dům působit rozumně, jednoduše, až trochu obyčejně, aby vedl studenty ke skromnosti. Přísný tvar minimalistické hlavní budovy narušují vystupující kvádry poslucháren, které jsou opláštěny plechy fialové, červené a oranžové barvy.

Stavba je koncipována a navržena jako univerzální, variabilní prostor pro vysokoškolskou výuku různých technických oborů. Jsou do ní integrována pracoviště Fakulty architektury a dalších součástí technické univerzity. Hlavní kubus půdorysného tvaru „L“ doplňují tři kvádry poslucháren. Vynechaný půdorysný segment je v přízemí vydlážděn, a tvoří tak vstupní nádvoří, které slouží jako shromažďovací i otevřený výukový prostor. Budova má osm nadzemních a tři podzemní podlaží. V prvním podzemním podlaží jsou kromě vyhrazených parkovacích míst umístěny provozy hospodářského zázemí, občerstvení, planografie, prostory sochařského ateliéru a další prostory technického zařízení.

Na hlavní vstup navazuje recepce, v přízemí je dále studijní oddělení, centrální šatny a kapacitní přednáškové sály pro 80, 100, 180 a 300 posluchačů. V dalších nadzemních podlažích se nacházejí učebny, ateliérové i jiné výukové a speciální prostory a pracovny pedagogů. Kolem atrií spojují tyto místnosti ochozy a chodby. V každém nadzemním podlaží jsou vždy čtyři speciálně vybavené seminární učebny. Uprostřed jsou pak navrženy zasedací místnosti, respiria a hygienická zařízení.

Náklady ve výši 1160 mil. Kč pokryly investiční zdroje ze státní dotace ve výši 999 mil. Kč a vlastní zdroje ve výši 161 mil. Kč. Budova vyrostla na pozemku o rozloze téměř 7 000 m². Obestavěný prostor má kapacitu 147 041 m³ a podlahová plocha činí 34 584 m².

Více než 4 500 m² plochy, především vstupní nádvoří, schody a první nadzemní podlaží pokrývá kamenná dlažba Ströher, na jejíž pokládce pracovalo Sdružení plzeňských obkladačů. Aby byla zajištěna skutečně kvalitní pokládka v prostoru, který je mimořádně frekventovaný, vybralo SPO pro realizaci stavební chemii Ceresit. Podklad se nejprve ošetřil produktem CT 17, který je určen pro penetrační nátěry v interiéru i exteriéru před lepením obkladů a dlažeb. Účinkuje hloubkově na horní hraně dané konstrukce, zvyšuje její pevnost a snižuje nasákavost. Pro lepení byla použita tenkovrstvá lepicí malta pro obklady a dlažby na kritických podkladech Ceresit CM 16, která se používá k lepení obkladů a dlažby z keramiky a kamene na stabilních i kritických podkladech a je vhodná pro interiér i exteriér. Pro spárování byla zvolena hmota Ceresit CE 43 Grand´Elit – flexibilní spárovací hmota se zvýšenou chemickou a mechanickou odolností, která nejlépe vyhověla požadavkům na vysokou zátěž komunikačního prostoru, částečně venkovního, po němž budou chodit tisíce budoucích architektů.